25. května 2017 07:00 » Svátek pro Jinonice a Košíře, přeborový zápas mezi Uhelnými sklady a Motorletem B je zase tady. Souboj třetího s prvním týmem tabulky, to je šlágr. Uhlíři na podzim vypráskali mladíky z Jinonic na jejich hřišti 5:0! Lídr soutěže teď má šanci k odvetě. Jenže trenér Uhelných skladů Robert Hlavica to nechce dopustit. „Věřím, že zase zvítězíme, ale přebor už vyhraje Motorlet B,“ říká. Utkání se hraje netradičně už v pátek od 18 hodin.
Motorlet B na jaře neztratil ještě ani bod a vy tvrdíte, že vyhrajete. Co vás k tomu vede? My chceme dokázat, že žádný strom neroste do nebe. Víme, že mají dlouhou sérii vítězství, taky jsou v tomhle zápase favoritem. Ale my se porveme o výhru.
Už na podzim byl zápas hodně vyhecovaný kvůli tomu, že řada hráčů vašeho týmu prošlaMotorletem. Cítíte už napětí v kabině, že se mužstvo na tenhle duel těší? Tohle utkání je vážně specifické. Já jsem si to schválně počítal a třiaosmdesát procent našeho kádru prošlo Motorletem, všichni kluci se znají. Kluci, co jsou u nás, buď byli v Motorletu nechtění, nebo tam naopak sami nechtěli být, takže věřte tomu, že motivaci máme. A jsou tam i další věci.
Co máte na mysli? Tak třeba mě vytáhl před dvaceti lety trenér našeho soupeře Mikuš do Motorletu, a taky máma našeho hráče Švorčíka na Motorletu dělá, stejně jako já.
Motorlet máte zmáknutý, vidíte ho na každém tréninku, prakticky kdy se vám zamane, že? Jasně, že koukám na tréninky. Ale i bez toho ty hráče znám, od A až do Z. V nadsázce jde říct, že vím, jakou rukou si který hráč zavazuje tkaničky u kopaček. Fakt je znám spoustu let. Takže pro mě ani není žádným překvapením, že se jim takhle daří. Vím, co v těch klucích je, to ale neznamená, že je znovu neporazíme.
Motorletu B jste na podzim dali pět branek. Asi na vás budou mít pořádnou chuť... Třeba budou mít respekt. Naši kluci budou bojovat za Uhelky, budeme chtít vyhrát. Ale co se týče výsledku, tak si myslím, že se to opakovat asi nebude. Nám ten zápas na podzim extrémně vyšel.
Co od toho zápasu tedy čekáte? Že to bude vážně dobrý fotbal, kdy by mohly padat góly. Věřím, že přijde hodně lidí, jak z Jinonic, tak z Košířů. Hraje se to v pátek.
Proč jste se rozhodli hrát zápas už před víkendem? To byl nápad Motorletu a my jsme mu samozřejmě vyšli vstříc.
Bývá pravidlem, že hráči, kteří nastupují proti svému bývalému klubu, vypisují nějakou prémii za výhru. Bude to tak i v tomhle případě? Kdyby každý hráč třeba dal nějaké peníze do kasy, tak by tam v případě naší výhry byl asi balík. (směje se) A kdyby každý přinesl nějaké jídlo, tak by z toho byly pořádné hody. Určitě nějaká motivace proběhne.
A co hecování? Znáte se nejen s hráči, ale i s šéfy Motorletu. Uzavřete nějakou sázku? Zatím jsem nic neslyšel, ale možná něco přijde. Znám se hodně s Jirkou Machurkou, jinak ti hráči už jsou jiná generace. Ale počítám, že tam nějaká sázka proběhne. (směje se)
Motorlet B směřuje za vítězstvím v přeboru. Nenaštvou se na vás v jinonickém klubu, když je podruhé porazíte? Abyste třeba nepřišel o práci. Snad to nehrozí. (směje se) Práci, kterou v klubu mám, odvedu, takže se snad nemusím bát. Navíc my s Motorletem spolupracujeme ve velkém v oblasti mládeže, koupili jsme z Motorletu hodně hráčů, takže vztahy jsou dobré. A já opakuji: i kdybychom tenhle zápas vyhráli, tak béčko Motorletu na prvním místě už zůstane.
Taky je možné, že Motorlet nabije rezervu fotbalisty z divizního áčka, aby vám vrátil tu podzimní potupu. Myslíte na to? Nevím, možná to nabijou, možná ne. Kdyby si béčko vzalo posily, řekl bych, že by to pro nás bylo lepší. Každý to zná, jak to s motivací hráčů z áčka někdy bývá.
Vy ale taky máte ve srovnání s podzimem posilu. V útoku bude Václav Klán. Bude to váš žolík? Václav taky prošel Motorletem, takže přesně zapadá do toho rámce, o kterém jsem mluvil. Jasně, dává góly. Na druhou stranu nám budou tři hráči chybět – Šafránek, Koubek a teď byl ještě vyloučený Bartůněk. Budeme se rvát o výhru. Podívejte se na výsledky. Oni na jaře jen vyhrávají, my jsme teď čtyři zápasy nevyhráli, takže je tam matematická pravděpodobnost, že bychom měli to utkání vyhrát. Každopádně to bude pro mě i všechny kluky svátek a budeme si ho chtít užít.
Série s níž jdou soupeři do zápasu Uhelné sklady čtyřikrát v řadě nevyhrály Motorlet B na jaře jen vítězí, na hřištích soupeřů vyhrál všech dvanáct utkání při skóre 30:5!
20. května 2017 12:16 » Domácí Uhelné sklady šly sice do vedení, ale Měcholupy dokázaly za tři minuty vyrovnat. Dvacet minut před koncem Kolínský svým druhým gólem dokonce dostal hosty do vedení. V 76. minutě šli domácí do deseti, když byl po druhé žluté kartě vyloučen Bartůněk. V téže minutě přišel na hřiště Švorčík a za čtyři minuty přesnou hlavičkou vyrovnal.
Zilvar střílí mimo branku, stejně tak Belán a po něm ještě Hrazdíra. Až ve 13. minutě míří mezi tyče Belán, dostává se i k vyraženému míči, ale hlavou už míří jen do boční sítě. Pak skvěle vystřelil Hrazdíra a brankář hostů Řemínek konečky prstů vystrčil míč nad břevno. Tak vypadala úvodní patnáctiminutovka v podání domácích Uhelných skladů.
Hosté byli v 18. minutě blízko gólu ze své první šance. Na levé straně se uvolnil Bláha, našel volného Kolínkého, ale ten trefil jen vybíhajícho brankáře Kučeru.
Za deset minut uvolnil šikovně Hrazdíra Klána, ale i on měl vychýlenou mušku. Pak ale hosté před brankou nepokryli Zilvara a ten protlačil míč do sítě - 1:0.
Radost domácích všal neměla dlouhého trvání. Do otevřeného středu domácí obrany se protáhl Kolínský a mazácky obstřelil po zemi Kučeru přesně k tyči - 1:1.
Závěr poločasu režíroval měcholupský Bláha. Z levé strany odcentroval na zadní tyč, ale obrana domácích stačila nebezpečí zažehnat. Krátce potom předvedl Bláha podobnou akci, ale ani Kolínský, ani Hájek se k dorážce nedostali. Hájek však ještě stačil míč alespoň vrátit zpět Bláhovi, ten však branku přestřelil.
Po přestávce se jako první dostával do šance Zilvar, ale k zakončení se nedostal. Úpěšnější byl po něm Stolfa, ale ten prozměnu mířil mimo branku. Hosté odpověděli individuální akcí Duky. Ten však vodil míč podél vápna tam a zpět tak dlouho, až mu nezbyly síly na důrazné zakončení.
V 70. minutě vyslal hostující Klír dlouhý nákop za domácí obranu, kde se zatoulal Kolínský. Domácí, v domění, že se bude pískat ofsajd přestali hrát, Kolínský si v klidu míč převzal a upaloval sám na Kučeru a dostal lacino hosty do vedení - 1:2. Domácí se čertili marně, gól platil.
V 76. minutě dostali domácí další osudovou ránu. Po druhé žluté kartě byl vyloučen Bartoněk. Oslabený tým Uhelných skladů se však osudu vzepřel po čtyřech minutách. Z levé strany rozehrál rohový kop Belán, před brankou si míč našel střídající Švorčík a hlavou jej poslal do sítě.
Domácí dokonce sahali po vítězství. Hrazdíra parádně přenesl míč na Stolfu, ten jej posunul Studničkovi, který ale mířil vedle branky. Kombinace Belán - Stolfa - Zilvar skončila slabou střelou posledně jmenovaného a na nerozhodném stavu 2:2 už se tak nic nezměnilo.
Hlasy trenérů Robert Hlavica (Uhelné sklady): „Hodnotí se mi to těžce, protože si myslím, že jsme dnes dva body ztratili. Vypracovali jsme si více šancí, hráčům můžu jen poděkovat. V náročném počasí, proti mladému mačaftu, vydrželi běhat a i v deseti měli na vítězství. Opět zbytečná chyba na 1:1, to nás sráží, ale góly padají po chybách, tak to je. Stejně jako ten druhý, kdy panu pomeznímu zasvítilo sluníčko do očí a přehlédl tak zhruba třímetrový ofsajd. Škoda. My sběrné faktury na jejich vyplacení přehlédnout nemůžeme. Teď se těšíme na derby s Motorletem.” Jakub Slezáček (Horní Měcholupy): „Na jednu stranu musím smeknout před klukama, protože k dnešnímu zápasu bylo jen sedm zdravých hráčů. Takže před zápasem bychom bod brali, ale po tom průběhu, kdy jsme se dostali do vedení 2:1 a posledních patnáct minut hráli v početní převaze, tak v tomto kontextu je to pro nás nakonec hořké. Dostali jsme gól z rohu, laciná a zbytečná branka. Když už jsme to otočili a dostali se do vedení tak jsme si to trestuhodně nechali vyrovnat. Jak říkám, má to dvě roviny. Hráli čtyři kluci se sebezapřením, s chřipkama, s teplotama, zranění. Zápas jsme mohli i ztratit, takže nakonec bod bereme.”
Nejlepší hráč Uhelných skladů: Milan Stolfa. Nejlepší hráč Horních Měcholup: Tomáš Vejr. Nejlepší hráč podle fotbalpraha.cz: Štěpán Hrazdíra (Uhelné sklady).
19. května 2017 08:00 » Pozor na Zilvara! Kdo hrál v posledních deseti letech Pražská teplárenská přebor proti Uhelným skladům, zná tuhle větu velmi dobře. Na LUKÁŠE ZILVARA se můžete připravovat jak chcete, můžete ho zdvojovat, ztrojovat, ale přesto se velmi těžko brání. Co se týče rychlosti, nemá v soutěži konkurenci. Nejen tím je však zajímavý: od roku 2004 je klubu věrný, odmítl i ligovou nabídku z Českých Budějovic. Navíc soupeři zírají, když si před nimi pár minut před zápasem zapálí cigaretu. I to je 35letý útočník.
Kdy jste si uvědomil, že jste rychlý? Tohle jsem si uvědomil velmi brzo. Už v šesti letech, když jsem začínal s fotbalem, jsem utíkal jak svým vrstevníkům, tak starším klukům. Když jsme pak na základní škole běhali různé sprinty, byl jsem vždycky první, a stejně tak i na gymnáziu, kde doteď držím několik rekordů, včetně trati na šedesát či sto metrů. Že jsem docela rychlý, tedy bylo jasné už tehdy.
Máte dispozice k rychlosti třeba po rodičích? To bych neřekl, nebo si toho alespoň nejsem vědomý, ani jeden z mých rodičů se totiž běhání či atletice závodně nevěnoval. Pro svou rychlost sice mám jedno vysvětlení, ale myslím, že je trochu scestné.
Zkuste. Jako malý píďa jsem hrozně rád a velmi často běhal z kopce. Vždycky jsem se rozběhl střemhlav dolů, všichni se z toho hroutili, báli se, jak to dopadne, jestli si někde nenabiju, ale já nepadal, kmital jsem nožičkama, co to jen šlo, a zřejmě mi to zůstalo. To je moje vysvětlení. (usmívá se)
Proč jste se tedy nedal na atletiku? Nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Fotbal miluju odmalička, vytvořil jsem si k němu vztah už jako malý kluk. Je to pro mě hrozně krásná hra. Do míče můžete kopnout třiceti různými způsoby a pokaždé poletí jinak. A běhání? Jen běžíte. To je celé. Navíc si ani nemyslím, že bych byl dostatečně rychlý na to, abych mohl uspět na republikové úrovni.
Takže vás běhání nebaví, i když z něj maximálně těžíte? Sám o sobě mě běh nenaplňuje. Co mě nebaví, a myslím, že mi to ani nic nedává, to je vytrvalostní běh. Ačkoliv jsem vyhrával i takové běhy a jedná se zároveň o nedílnou součást fotbalové přípravy, nikdy jsem si tohle příliš neužíval. Dobíhám obvykle mezi prvními, přesto se ale necítím být nějak extrémně vyčerpaný. Fyzicky mi dá určitě víc, když hrajeme tři na tři v kratších intervalech a pořád se sprintuje. Běhání bez balonu je prostě o ničem, ale když je tam míč, tak mě motivuje, abych se rozběhl.
Slyšel jsem, že vám někteří lidé ve fotbale přezdívají Forrest Gump. Jak vám to zní? Tohle přirovnání myslím není úplně přesné. Samotný film je opravdu velmi krásný, bezesporu jeden z nejlepších, ale ta část, kde Forrest běžel, je vlastně úplně marginální. Navíc Forrest nebyl výjimečný jen tím, že oběhl Ameriku.
Ale stal se jakýmsi symbolem běhání a běhu obecně, ne? Jasně. Sebral se a běžel napříč Amerikou. To já bych ale nikdy neudělal. (usmívá se)
Když jsme u Forresta Gumpa, máte s ním něco společného? On byl svůj, vy se taky něčím poměrně vymykáte. Určitě nejsem úplně konformní člověk. Jestli tam jsou nějaké společné znaky, tak asi altruismus, ochota pomáhat a nezištnost. V tom se myslím celkem podobáme.
Taky jste asi častokrát slyšel spojení „Zilvar z chudobince“, což je postava z knihy Bylo nás pět. Co to s vámi dělalo? Ano, to jsem slýchával a stále ještě slýchávám poměrně často. Když jsem byl menší, tak jsem se tím možná i trochu trápil, pak jsem se ale začal v jedné životní fázi zajímat o svůj rodokmen a zjistil, že rod Zilvarů je ve skutečnosti rodem šlechtickým. Do Čech přišel už v 11. století z německých Cách, usadil se v Krkonoších a tam vlastnil stříbrné doly. Od slova silber (německy stříbro) je mimo jiné odvozeno i samotné jméno Zilvar. Dodnes je u Trutnova zřícenina hradu Břecštejn, což je původní Silberstein. Na své jméno a svůj rod jsem tedy hrdý. Pocházím z Východočeského kraje a tam je Zilvarů docela hodně. V Rychnově nad Kněžnou je dokonce pivovar, který dělá pivo Zilvar. Desítku. Mimochodem celkem dobrou.
Teď už vás narážky na Zilvara z chudobince neotravují? Postupem času jsem si z toho začal dělat legraci. Aspoň je moje jméno známé. Jak už jsem zmínil, hlavně dřív mě netěšilo, že je moje jméno spojované s chudobincem, ale ve finále jsou lidi, kteří nemají takové štěstí a materiální prostředky, a proto v chudobinci vyrůstají. To ale přece neznamená, že to nejsou plnohodnotní lidé!
V Uhelných skladech jste už od roku 2004. Jak se za tu dobu fotbal na téhle úrovni z vašeho pohledu vyvinul? Na vrcholové úrovni se fotbal vyvíjí do rychlosti, to bez debat. Ale že bych podobný trend pozoroval i na úrovni přeboru, že by se tady významně zrychlilo, to úplně říct nemůžu.
Což je vaše výhoda, protože vy na rychlost sázíte odjakživa. Rychlost je jednoznačně moje největší deviza. Jenže s tím je spojené i to B, že se mi balon občas plete pod nohama. Samozřejmě je to ale výhoda, když je fotbalista rychlý, zejména pokud se hraje na brejky, pak má přidaná hodnota ještě stoupá.
Dodává vám rychlost sebevědomí? Je to tak, ale sebevědomí mi asi nikdy nechybělo. Nemyslím si, že jsem přehnaně sebevědomý, v tomhle směru si ale věřím. Asi nikdy v životě se mi nestalo, že bych nepředběhl obránce. Fakt ne. Ne vždycky se to samozřejmě podaří, protože když běžíte s míčem, je to něco jiného než běžet bez něj, takže jsem jako útočník v určité nevýhodě, přesto se mi v tomhle ohledu pořád celkem daří.
Jaký je to pocit, když vás ostatní už roky marně nahánějí? Myslím, že vaše jméno padne na přípravě každého vašeho soupeře. To mě těší a lichotí mi to. Jsem si toho moc dobře vědomý, že si na mě soupeři kvůli rychlosti dávají větší pozor. Nechci, aby to vyznělo příliš nafoukaně, ale asi je těžké mě ubránit, obzvlášť pokud dostanu balon do běhu. Pak obránci kromě faulu moc možností nezbývá, to je prostě fyzikální zákonitost.
Není náhodou moment, kdy předbíháte obránce, lepší než ten, kdy dáte gól? A to zase ne. Pořád mě potěší víc, když dám gól třeba z malého vápna do prázdné branky, než když někomu uteču a s míčem se zastavím u rohového praporku.
Vážně jste pro rychlost nikdy nedělal nic speciálního? Ne, nikdy. Ani teď rychlost nijak netrénuju. Je to prostě dar od boha.
Nevadí vám ani to, že jste už léta kuřák? Zase nejsem nějaký vášnivý kuřák, moc toho denně nevykouřím, a přestože na to nejsem zrovna pyšný, tak jsem se jednoduše ještě nerozhodl, že přestanu. Že by mě to ale ve fotbale nějak významně omezovalo, to si nemyslím. Na rychlost to podle mě nemá vliv vůbec žádný, na celkovou fyzičku pak asi trochu jo, ale pokud má člověk natrénováno, tak se to ani nepozná. Dost vrcholových sportovců kouří, akorát se o tom příliš nemluví. Dnes je totiž moderní nekouřit, a tak je to správně. Ke mně to ale alespoň prozatím tak trochu patří, dalo by se říct, že je to součástí mé image. Navíc rád trochu provokuju, když je to v mezích normy.
Můžete to rozvést? Hrozně mě baví dát si třeba cigárko v dresu na střídačce chvíli před zápasem. Soupeři si na mě ukazují, jestli jsem se nezbláznil, a já jim pak uteču, dám gól, dva nebo tři. Oni jsou pak hrozně konsternovaní, jak si může Zilvar dát cigáro před zápasem a pak tam takhle řádit. To mě baví. (usmívá se) Ale vím, že to není dobrý příklad pro mladé lidi. Kouřit by se nemělo. Škodí to zdraví. (důrazně)
Když jsem před dvěma roky dělal rozhovor s jiným útočníkem, Chrisem Nwogu, tak říkal, že mu tak rychlý nepřijdete. Zaznamenal jste to? Zaznamenal. Bylo to vtipné, protože asi čtrnáct dní po tom, co ten článek vyšel, jsme hráli právě proti Nwogovi a já ho v jeden moment přesprintoval. Po zápase pak za mnou přišel a za to, co o mně tehdy v tom článku řekl, se mi omluvil.
Koho v přeboru vlastně z hlediska rychlosti uznáváte vy? Asi se s vámi chce poměřovat dost hráčů. Vy jste jednou na tréninku musel závodit s bývalým parťákem Ondřejem Hnátem, který vás vyzval na délku hřiště. Ondra nevěřil tomu, že jsem rychlejší. Museli jsme to prokázat tímhle soubojem, který jsem vyhrál o celé velké vápno. Ono je těžké dokazovat, že jste rychlejší, když je to během zápasu. Pokud se s těmi hráči nepoměřím na stanovené trati face to face, je to opravdu složité. Co se přeboru týče, tak byl vždycky hodně rychlý Honza Fíček z Meteoru, pár rychlých kluků je v Královicích, ale nijak extra to neřeším. Že bych se trápil tím, kdo mě kdy běžecky překoná, to ne.
Měřil jste si vlastně někdy stovku? Naposledy na střední škole na krajských závodech.
A čas? Stovka z bloků na atletické dráze v tretrách za 11,03. Asi bych doma ještě našel i diplom. Možná jsem stovku někdy běžel i rychleji, ale tohle je poslední oficiální záznam.
To jste mě překvapil, vždyť český rekord je 10,23. To ani nevím. Ale Bolt to běhá za 9,58.
Ten je úplně někde jinde. Váš čas se mi zdá na amatéra skvělý. Kdybych se věnoval atletice, tak bych se zřejmě dostal na zajímavější čas. Teď už se na něj každopádně nedostanu, jsem za zenitem. Věk nezastavíte. Pozoruju na sobě, že delší dobu regeneruju, už po hřišti neběhám tak jako dřív. Dost často to z mé strany bylo neefektivní: kde byl balon, tam jsem běžel. Teď už se víc šetřím, fyzička už holt není taková, jaká bývala.
Přejděme od běhu k Uhelným skladům. Vy k nim už neodmyslitelně patříte a přijde mi, že se vždycky hledal vhodný parťák k vám do útoku. Bral jste to tak? Pár kluků se vedle mě vystřídalo, třeba David Filinger, Ondra Hnát, Zdeněk Zmeškal, teď čerstvě je tam Venca Klán. Těžko říct, jestli vedení hledalo parťáka ke mně. Spíš šlo o to, že jsme potřebovali nějakého útočníka, a jedině dobře, pokud jsem se s ním dokázal vhodně doplňovat. Jinak ale nevěřím příliš tomu, že existují osudové dvojice, které by podávaly výjimečné výkony.
A co třeba Koller – Baroš? Pravda, s tím souhlasím, ti se doplňovali výborně. Ale můžou se doplňovat i dva rychlí hráči. I vysoký a rychlý. Nemyslím si, že se někdy hledal typologicky hráč k Zilvarovi, spíš šlo o to, co trh dal a kdo byl do Uhelek ochotný přijít.
I přesto: kdo z bývalých parťáků vám seděl nejvíc a proč? Nejvýjimečnější fotbalista, se kterým jsem kdy hrál, byl asi David Filinger. Neskutečně technický hráč, co ten předváděl za věci... Pro mě těžko uvěřitelné. Na hřišti byl trochu grázlík, ale měl fantastické fotbalové myšlení. S ním jsem si rozuměl možná vůbec nejvíc, ale už je to vážně spousta let. Určitě je v tom i trochu nostalgie, ale byly to prostě skvělé časy a já na celou tu éru za trenéra Myslivečka a asistenta Pauříka opravdu hrozně rád vzpomínám, byť to celé tak trochu paradoxně začínalo sestupem z divize. V přeboru jsme se pak poměřovali s týmy jako Přední Kopanina, Meteor, Admira a já se postupně dostával do povědomí pražské fotbalové veřejnosti. V porovnání s divizí se totiž jedná o extrémně sledovanou soutěž, již tehdy se tady psaly referáty ze zápasů a mě dodnes potěší, když tam najdu svoje jméno.
Už jsme zmínili, že jste v Uhelných skladech od roku 2004. Jsme v roce 2017, není obvyklé, že by fotbalisté byli tak věrní. Věrnost už ve fotbale moc běžná není, to je pravda, ale já ji považuju za jednu ze svých charakteristických vlastností. Od konce vysoké školy jsem nezměnil zaměstnání, devátý rok jsem v jedné práci, čtrnáct let jsem se svou přítelkyní, stejně to mám i s Uhelkama. Přestože jsem dostal spoustu nabídek, tak jsem až na jednu výjimku, kdy jsem šel do přípravy na Motorlet a tam jsem si hned přetrhl křížový vaz, všechny úspěšně odmítal.
Proč vlastně? Primárním důvodem byla vděčnost za to, že mi dali v Uhelkách šanci. Přišel jsem z rodné vesnice Černilov u Hradce Králové, kde jsem hrával I. B třídu, a chtěl jsem trénovat v Praze, kam jsem nastoupil na školu. Studoval jsem v Jinonicích sociologii na Karlově univerzitě, bydlel jsem na Petřinách, tak jsem hledal něco v okolí. V užším výběru byl Motorlet a Uhelky, které hrály o záchranu v divizi, a já si řekl, že tam mám asi větší šanci se uchytit. Následující roky jsem pak logicky cítil určitý závazek za důvěru, kterou do mě tehdy pan Mysliveček vložil. On má mimochodem asi největší podíl na tom, co ze mě vyrostlo. To byl pan Trenér! Moji bývalí spoluhráči ze staré party, třeba Petr Hurych, Petr Snopek a spol., si ze mě dodnes dělají legraci, že když jsem do Uhelek přišel, neudělal jsem ani pět nožiček. Teď jim to můžu vrátit. Už jich udělám deset. (směje se)
Nabídky musely být lákavé i finančně, ne? Nikdy jsme nebyli tak daleko, abychom se bavili o financích. Navíc musím zdůraznit, že jsem nikdy nedělal fotbal pro peníze. Za fotbal jsem nedostával peníze ani na Uhelkách, pokud tedy nepočítám diety a týmové prémie, které byly vypsané za každý zápas. Přestože tam bylo několik hráčů, kteří nějaké peníze dostávali, já po nich netoužil. Největším motivátorem pro mě bylo to, když jsem si mohl po zápase přečíst, že jsem podal slušný výkon nebo že jsem byl dokonce nejlepší.
Jaká nabídka byla za ty roky nejzajímavější? Když za mnou přišli z ligových Českých Budějovic. To jsem tehdy zvažoval.
Cože? Nabídek z divize bylo víc, ale tahle byla výjimečná. Vyzvedli si mě po zápase a vybalili na mě, že by měli zájem. Nechal jsem si čas na rozmyšlenou, probíral jsem to doma s rodinou, ale nakonec se rozhodl, že se budu raději soustředit na vzdělání a vysokou školu. Pragmaticky jsem se vydal jinou cestou.
No, to zírám. Hráč z přeboru, který odmítl ligu. Takových by moc nebylo. Možná jsem mohl zkusit jít do přípravy, ukázalo by se, jestli bych na to vůbec měl. Já se ale rozhodl jinak. Životnost fotbalistů je zhruba do 35 let na vrcholné úrovni. Jenže průměrný věk je přes 70 let. A co má člověk dělat pak, po kariéře? Dnes mám myslím vyšší příjem, než je plat průměrného fotbalisty v lize. Zpětně to tedy beru tak, že to bylo správné rozhodnutí.
Váží si v Uhelných skladech vaší věrnosti? Já doufám, že jo. Minimálně mi odpustí, když přijdu o pár minut později na zápas, a stejně tak dokážou přehlédnout mou slabší tréninkovou docházku. Mám totiž časově náročné zaměstnání, často jezdím i na několik dní služebně do zahraničí, navíc jsem před pár lety založil rodinu a tohle vše se prostě nedá s trénováním vždycky dobře skloubit. Na trénink teď chodím maximálně jednou týdně, někdy vůbec. V klubu se toho každopádně za ta léta hodně změnilo. Ze staré doby zůstal vlastně jen Martin Kozel (sekretář), na bývalé funkcionáře pana Horálka, Nejezchlebu či Střelce nicméně nikdy nezapomenu. Všech si jich stále nesmírně vážím, společně s nimi jsem v Uhelkách zažil mnoho krásných a vesměs úspěšných fotbalových sezon. Takové změny k fotbalu ale patří. Přišel ambiciózní trenér Robert Hlavica a s ním i noví, převážně mladí a velmi šikovní kluci, kteří mají velkou perspektivu. Kdybych se měl třeba podívat na stávající kádr čistě z pohledu individualit, pak se jedná dost možná o vůbec nejsilnější tým, který kdy na Uhelkách během mého působení byl.
Takže se může naplnit přání trenéra Hlavici, který touží s tímhle mužstvem vyhrát přebor? Určitě se to stát může, ale muselo by se sejít víc věcí najednou. Největší problém a překážka je šíře kádru. Fakt není široký, hráči jsou možná na papíře, ale na zápasy se scházíme ve třinácti lidech včetně brankáře. Pokud ale není konkurence, pokud na lavičce nesedí pět kluků, kteří mohou kohokoli ze základu kdykoli plnohodnotně nahradit, tak ti na hřišti jednoduše nemají takovou motivaci si sáhnout na dno. Nedej bože, pokud se někdo zraní nebo odjede z nějakého důvodu pryč... Tohle je ostatně asi největší změna, kterou ve fotbale pozoruji, a přiznám se, že mi je z toho trochu smutno. Pro mě byl totiž fotbal vždycky na prvním místě, neexistovalo, že bych jel na nějakou oslavu či na hory místo zápasu. Tenhle zápal však obecně u té mladší generace bohužel nějak nevidím.
Upínáte se k triumfu v přeboru, po kterém byste mohl v klidu skončit? To bych opravdu hrozně rád. Jeden cíl jsme si splnili, když jsme loni vyhráli pohár, teď už tedy chybí jen vyhrát ten přebor. V silách stávajícího týmu to přitom je, ale muselo by se to sejít. Neztrácet zbytečně body, což byl vždycky takový syndrom Uhelek. Poráželi jsme první a prohrávali jsme s posledními. Pokud bychom ale rozšířili kádr, tak šance vyhrát přebor je víc než reálná.
Vy byste tuhle snahu měl podpořit góly, ale nikdy jste nebyl extra kanonýr, co? Nebyl. Dávám zhruba deset gólů za sezonu, možná o něco málo víc. Řekl bych, že mi chybí především ta zdravá míra sobeckosti, typologicky jsem prostě spíše nahrávač. Když půjdu sám na brankáře a vedle uvidím hráče, který bude v lepší pozici, vždycky mu nahraju, a mám z toho stejně dobrý pocit, jako kdybych dal ten gól sám. Mrzet mě tedy může maximálně to, že ve fotbale neexistuje kanadské bodování, v něm bych figuroval určitě na lepší pozici než v tabulce střelců. Rozhodně se ale necpu na penalty ani trestňáky. Když jsou rohy, tak klidně bráním. Nemám v sobě ten zabijácký instinkt. Mít ho, gólů by možná mohlo být víc. Ale když to spočítáme za dobu, co hraju, mám stoprocentně přes sto gólů v přeboru. Kdo se tím může pochlubit?
Teď vám bylo 35 let. Dohrajete už v Uhelných skladech? Asi jo, za jiný tým už hrát nechci, spíše jde o to, jak dlouho ještě vydržím. Sice už třetí sezonu po sobě říkám, že je má poslední, ale kluci mě nakonec do té další vždycky nějak ukecají, a dokud budu cítit, že nejsem na hřišti pouze do počtu, tak se zřejmě nechám ukecat i v budoucnu.
Pak můžete hrát za starou gardu, právě jste prolomil věk, který vás k tomu opravňuje. Věk nezastavím, cítím, že už to není, co bývalo, ale že bych patřil do starého železa, to ne. Miluju fotbal, sport obecně, a ač přemýšlím o konci s hraním a o tom, co budu dělat poté, tak si pořád myslím, že to není na pořadu dne.
Co vlastně bude s Lukášem Zilvarem, až přestane hrát? Pak bych se chtěl možná realizovat jako trenér, možná budu dělat jiný sport. Koketuju s golfem, hraju tenis, squash. Každopádně ještě necítím, že bych teď měl jít do důchodu.
KDO JE LUKÁŠ ZILVAR Útočník Uhelných skladů, kterému v únoru bylo 35 let. Už dlouhé roky se o něm říká, že je nejrychlejším fotbalistou v Pražská teplárenská přeboru. Začínal v Černilově, jako žák hrál v Hradci Králové, v dorostu přešel do konkurenční Olympie Hradec Králové. V mužích nastupoval v I. B třídě a okresním přeboru za Černilov. V roce 2004 přišel studovat do Prahy sociologii na Karlovu univerzitu a zamířil do Uhelných skladů. Od té doby nehrál za jiný klub a stal se hlavním symbolem „Uhlířů“. Hlavně díky obrovské rychlosti je velmi výrazným fotbalistou. Jeho předností si všimli i v Českých Budějovicích – ligový tým ho před lety lákal k sobě. Odmítl a zaměřil se na studia. Dnes pracuje jako vedoucí oddělení digitálních technologií v jedné české bance.
Utkání 26. kola PRAŽSKÁ TEPLÁRENSKÁ PŘEBOR MUŽŮ mezi SK Uhelné sklady Praha a týmem SK Horní Měcholupy se přesouvá z původního termínu soboty 20.5.2017 na pátek 19.5.2017 od 18 hodin.
15. května 2017 08:31 » Husarský kousek se podařil fotbalistům Újezda, kteří si v domácím prostředí poradili s třetím celkem tabulky - Uhelnými sklady. Po počátečním náporu hostů postupně převzali otěže na své kopačky a v závěru poločasu Mustedanagičovou vydařenou trefou udeřili. Po změně stran drželi svého soupeře dlouho na uzdě a čtvrt hodiny před koncem pak Snopem proměněnou penaltou výhru pečetili.
Před slušnou návštěvou se hrál od úvodního hvizdu velice zajímavý a pohledný zápas, kterému nechyběla rychlost, nasazení ani potřebná tvrdost.
Už po dvou minutách vyzkoušel postřeh domácího Blažka pohotovou střelou Bartůněk, ale ten efektně zasáhl. I v dalším průběhu byli hosté častěji u míče a chtěli rozhodnout v samém začátku.
V 11. minutě po rozehraném přímém kopu Bartůňka se hlavou prosadil Klán, ale Blažek na čáře spolehlivě zasáhl. Domácí se poprvé osmělili až po dalších osmi minutách, kdy Mustedanagič z pravé strany dlouhým centrem posadil balón přesně na hlavu Cikharta, ten však mířil nad břevno Kučerovy brány.
Ve 21. minutě se po dlouhém Fišerově pasu dostal na hranici šestnáctky do šance s chutí hrající Mustedanagič, jenže v rozhodujícím okamžiku mu míč od kopačky odskočil a bylo po radosti. O tom, jak urputně se na újezdském pažitu bojovalo svědčí i 24.minuta, kdy musel jít hostující Klán s vytrženým kusem dresu se na střídačku převléknout.
Po faulu na pronikajícího Hrazdíru měli hosté ve 28. minutě výhodu přímého kopu, avšak Bartůněk pálil vysoko nad. O devět minut později zase na druhé straně po dlouhém Snopově centru hlavičkoval pohotově Mustedanagič, míč však těsně minul vzdálenější tyč hostující brány. Vzápětí po další rychlé akci domácích se znova dostal k míči Mustedanagič, jenže v dobré pozici hostujícího gólmana neprostřelil.
Až napotřetí se mohl radovat. Ve 40. minutě si na hranici šestnáctky lehce zpracoval Šimkův přesný centr, levačkou prudce napřáhl a výstavní trefou ke vzdálenější tyči nedal Kučerovi sebemenší šanci - 1:0.
Neuběhla snad ani minuta a Valenta mohl po prudké Mustedanagičově přihrávce přidat druhou branku domácích, jenže z několika kroků balón do hostující brány neusměrnil. A když pak v samotném závěru poločasu hosté nezužitkovali rohový kop, odcházela do kabin šťastnější jedenáctka domácích s jedním gólem navrch.
Do druhého poločasu nastoupili hosté s čerstvým Majerčinem na levém okraji obrany a začali opět aktivně. Neúnavný Bartůněk si připsal další střelecký pokus, ale Blažek si s jeho skákavou ránou poradil. Při další akci hostů skvěle zapracoval obránce Moudrý a balón před dobře našlápnutým Zilvarem uklidil včas do bezpečí.
V 62. minutě měli hosté výhodu přímého kopu, avšak Klánova táhlá střela téměř ze středového kruhu skončila nad břevnem Blažkovy svatyně. Po dalších čtyřech minutách se zrodila snad největší šance hostů, když na přetažený centr Bartůňka se vyšponoval Zilvar, jenže Blažek čaroval a famózním zákrokem umístěnou hlavičku z čáry vytěsnil. I v pětačtyřiceti tak prokázal své vynikající brankářské schopnosti.
Po dlouhém autovém vhazování se v 70. minutě šikovně prodral do vápna hostů střídající Matoušek, nakonec však skončil s míčem až za brankovou čárou. Pak po faulu Mareše na pronikajícího Cikharta, měli domácí výhodu přímého kopu a Mustedanagičova dělovka snad ze třiceti metrů pořádně vyprášila rukavice připraveného Kučery.
V 76. minutě po další rychlé akci domácích se dostal s míčem až do vápna Matoušek, jenže tam byl zastaven vybíhajícím Kučerou a to jen za cenu nedovoleného zákroku. K nařízené penaltě se postavil exekutor většiny standardních situací domácích Snop a bombou doprostřed brány zvýšil na 2:0.
Zápas byl rozhodnut a závěrečné minuty proběhly v poklidu. Domácí si tak mohou po nadšeném a obětavém výkonu celého mužstva připsat osmou výhru v soutěži.
Újezd nad Lesy - Uhelné sklady 2:0 (1:0) Branky: 40. Mustedanagič, 76. z penalty Snop. ŽK: 52. Veselovský, 64. Snop, 79. Mustedanagič - 36. Mareš, 43. Stolfa, 75. Kučera a Sainer, 90. Majerčin. Rozhodčí: Hlavnička - Rod, Les. Diváků: 200. Újezd nad Lesy: Blažek - Moudrý, Daníček, Snop, Šimek - Veselovský, Cikhart, Kodr, Fišer (87. Znamenáček) - Valenta (67. Matoušek), Mustedanagič (85. Chumlen). Trenér: Milan Šafr. Uhelné sklady: Kučera - Pártl, Sainer, Mareš, Stolfa (46. Majerčin) - Belán, Hrazdíra, Bartůněk, Steinocher - Zilvar, Klán. Trenér: Robert Hlavica.
Hlasy trenérů Milan Šafr (Újezd nad Lesy): „Uhelky byly kvalitní soupeř, velmi fotbalový. Nevím, jestli ten zápas s námi trošku nepodcenili, protože my jsme byli důraznější, šli jsme víc za vítězstvím. V tomhle zápase jsme konečně neudělali žádnou chybu dozadu. Soupeře jsme do ničeho nepustili. V některých momentech působil fotbalověji, ale my jsme se dostali do více šancí. Bylo to důležité vítězství. Máme teď sérii čtyř zápasů s týmy první čtyřky a to je vždycky trochu nepříjemný. Herně jsme nepropadli ani s jedním, bohužel v těch prvních dvou jsme udělali chyby, které nás stály zápas, už jsme ho nedokázali zvrátit. Jsem rád že máme tři body a teď před tím koncem to přinese uklidnění.” Robert Hlavica (Uhelné sklady): „Myslím, že jsme nehráli špatně. Byli jsme lepší mančaft, fotbalovější, ale na to se nehraje. Poslední dobou dostáváme góly po hrubých individuálních chybách. Místo, abychom to kopli na tribunu, tak se těmi chybami sami porážíme. Na držení míče se nehraje. Nemáme nějakého staršího hráče, který by to dirigoval. V létě bych to chtěl někým takovým posilnit.”
Nejlepší hráč Újezda nad Lesy: Ajdin Mustedanagič. Nejlepší hráč Uhelných skladů: Jan Bartůněk.
7. května 2017 14:00 » Překvapivou remízou 1:1 skončilo derby mezi Uhelnými sklady a Zličínem. Domácí šli do pátečního utkání jako velký favorit – vždyť v tabulce Pražská teplárenská přeboru drží třetí místo. To Zličín se strachuje o záchranu. Přesto bodoval a je šest kol před závěrem soutěže čtvrtý od konce. Podívejte se na nejzajímavější okamžiky a komentáře z obou stran.
„S bodem jsme spokojení, protože Uhelky měly hodně šancí. Podržel nás brankář. V první půli jsme mohli prohrávat o dva, tři góly. Naštěstí jsme první branku dali my a soupeř dotahoval,“ říkal Martin Hořejší, kouč Zličína. „Druhý poločas už byl vyrovnanější, i když soupeř měl pořád víc ze hry.“
Zličín šel do vedení v 17. minutě po trefě Šindeláře, za Uhelné sklady vyrovnal ve 32. minutě Belán. Pak už to bylo marné dobývání zličínské branky. „Dva body jsme ztratili, soupeř vyjma gólu, který jsme mu darovali, neměl vůbec nic,“ měl jasno Robert Hlavica, trenér Uhelných skladů.
S jeho hodnocením však nesouhlasil Richard Valoušek, záložník Zličína. „Remíza utkání sluší. Na počet šancí byly sice Uhelky lepší, ale to bylo díky standardkám, protože mají vysoké hráče, které je těžké uhlídat. Na šance ze hry to bylo vyrovnané. Pro nás je každý bod zlatý,“ říkal.
Na konci tabulky jsou pod Zličínem Cholupice, Háje a Ďáblice. Stále však není jisté, kolik týmů bude muset přebor opustit. „Víme, že můžeme sestoupit. O to víc bojujeme. Nad záchranou přemýšlíme, ale že bychom kvůli tomu byli pod dekou, to ne,“ ujišťuje Valoušek, který patřil k hráčům, kteří kvůli výkopu v pátek odpoledne (17.30) nepřišli včas na předzápasový sraz. „Přišel jsem půl hodiny před výkopem.“
S návrhem sehrát utkání už před prodlouženým víkendem přišel Hlavica. „Je to amatérská soutěž, hráči mají rodiny, takhle si mohli víkend prodloužit a zpříjemnit,“ vysvětloval muž, jehož tým momentálně drží třetí místo jen díky lepšímu skóre před ČAFC. „Skončit třetí, byla by to úspěšná sezona.“
1. května 2017 18:40 » Vypjaté utkání Braníku s Uhelnými sklady se neslo především v duchu nepřesností a kouskované hry. Ačkoliv domácí po první půli prohrávali, dokázala nakonec značně pozměněná jedenáctka Braníku zápas otočit a zvítězit nad Uhlíři 3:1. Smolařem a hrdinou zároveň se stal branický Pechar, který byl u obou vlastních gólů utkání.
Předvečer pálení čarodějnic proti sobě svedl Braník s Uhelnými sklady. Kdo si od zápasu sliboval pohledný fotbal se spoustou gólových šancí, odcházel zklamaný. Naopak, kdo se přišel podívat na pořádnou fotbalovou řež, kde se hraje na krev a soupeři si neberou servítky, musel v hledišti jásat radostí.
Skóre se otevřelo brzy, již ve čtvrté minutě, kdy se po rohu Uhlířů odrazil míč od břevna k hlavě domácího Pechara. Tomu se pokus odvrátit balon na roh nepovedl a namísto do bezpečí, poslal ho do levé šibenice vlastní brány. Tím však akce v zápase na dalších deset minut utichla. Diváky probudil zpět k životu až Šalanda, jehož pokusu na vyrovnání chyběly pouhé centimetry. Střela z velikého úhlu skončila na břevně.
Po této akci přišlo opět dlouhé období klidu, kdy se hra často kouskovala, především kvůli spoustě faulů, kterými se prezentovaly oba celky. Tuto pasáž ukončil až pěknou střelou z dálky hostující Majerčin. Jeho pumelice sice brankou neskončila, ostatní hráče ale dokázala probrat, a tak se konečně začal hrát pěkný fotbal.
Braník reagoval další možností na vyrovnání, Kodytek, který se zjevil osamocený před brankářem Kučerou, ale branku vysoce přestřelil. Obdobně si vedl na druhé straně kapitán hostů Zilvar. Ten dokázal vyhrát souboj ve vápně, velikou šanci na zvýšení náskoku ovšem zahodil a míč poslal směr oběžná dráha. Do poločasu přišla ještě jedna velká šance Uhlířů, průnik jejich útočníka, který již běžel sám na gólmana Kudláčka, ovšem dokázal zblokovat svým rychlým návratem Kryštof.
Druhý poločas začal jako přes kopírák. Čtvrtá minuta, vlastní gól. A opět u toho byl Pechar. Tentokrát však hlavu do dlaní neschovával on, ale Klán z Uhelných skladů. Pecharův prudký přímý kop totiž nešťastným skluzem tečoval a překonal tak vlastního brankáře. Srovnáno 1:1.
Gól v domácích probudil hlad po vítězství. Ten již v 63. minutě z části uhasil Šalanda, který se po centru od rohového praporku hlavičkou nemýlil. Brankou nasycený Braník začal opět spokojeně podřimovat a tak se čekalo, že se iniciativy ujmou Uhelné sklady. Čekalo se ale marně, hosté jako by byli s výsledkem spokojeni. A tak se na hřišti opět nic moc nedělo. Až přišla 74. minuta a dlouhý nákop ze středu pole směr svatyně Uhlířů, za kterým sprintoval Šalanda. Zprvu se zdálo, že si míč v klidu stáhne brankář, ale nestalo se tak. Kučera v souboji se Šalandou propadl a záložník Braníku tak pohodlně uklidil balon do opuštěné brány - 3:1.
Navýšení skóre již tak nalomené hosty dorazilo úplně. Zbytek zápasu se tak již pouze dohrál. Pochvalu si za svůj výkon zaslouží hlavní rozhodčí Chustecki, který pískal svůj druhý přeborový zápas. Jak se shodli trenéři obou celků, jeho výkon byl více než povedený.
Hlasy trenérů Martin Vališ (Braník): „Musím kluky pochválit, i když jsme prohrávali 0:1, tak jsme dokázali zabrat a zápas otočit. Rozhodně jsme dneska nebyli horší než soupeř, kterého jsme předčili především v bojovnosti a hladu po třech bodech. Vytvořili jsme si více šancí už v prvním poločase, bohužel nám tam ale nic nespadlo a naopak jsme si dali vlastní branku, což se občas stane. Ve druhé půli jsme už střeleckou smůlu prolomili. I přesto, že bylo hodně změn v sestavě, tak se s tím kluci dokázali poprat, za což jsem rád. Myslím, že jsme vyhráli zaslouženě. Pochvalu si zaslouží také rozhodčí, který dnešní zápas zvládl bravurně.“ Robert Hlavica (Uhelné sklady): „Čekal jsem od zápasu víc, jelikož Braník spolu s námi považuji za jedno z nejlepších družstev v přeboru. Kvalitě zápasu moc nepřidal terén hřiště, který byl hrbolatý a suchý. Na druhou stranu jde o pátou soutěž, přebor Prahy a nejsme na Old Trafford. Góly padaly více méně náhodné a my měli tu smůlu, že jsme jich dostali více jak soupeř. Jinak si myslím, že by počtu vypracovaných šancí slušela spíše remíza. Chybělo nám nasazení, hlad po vítězství. Rád bych ale zdůraznil, že jsem byl dnes velmi spokojený s výkonem rozhodčího.“
Nejlepší hráč Braníku: Všichni. Nejlepší hráč Uhelných skladů: Daniel Švorčík. Nejlepší hráč podle fotbalpraha.cz: Jan Kučera (Braník).
